Prohlídka znojemského hradu

Dne 28.7.2022 jsme se vydali na celodenní výlet do Znojma na prohlídku hradu.

Vyrazili jsme hned po snídani. Cesta nám trvala necelou půl hodinu. Přibrzdili jsme před znojemským pivovarem, kde jsme vystoupili a vydali se na nádvoří.

Na nádvoří jsme se dívali na krásnou přírodu Kraví hory a okolí přehrady. Když za námi dorazila druhá aktivizační pracovnice, která byla zaparkovat auto, byl nejvyšší čas jít koupit vstupenky na prohlídku.

Paní průvodkyně nás vřele přivítala a při prvním výkladu, který byl v místnosti, kde se v dnešní době oddává, jsme se mohli i posadit.

Prohlídka mohla začít:

Na západním okraji městského centra ve Znojmě se nachází Hradní ulice s hradním komplexem. Hrad samotný zaujímá ostrožnu nad soutokem Dyje a Gránického potoka ve Znojmě. Součástí hradního komplexu je také známá rotunda svaté Kateřiny.

Mimořádná poloha znojemského hradu, poskytla vhodné prostředí pro člověka již ve 4. tisíciletí př. n. I. Ostroh byl zřejmě prastarým kultovním místem a v 11. století si jej vybral moravský a později český kníže Konrád I. a jeho syn Litolt jako místo pro stavbu nového dřevěno-hlinitého hradu. V 1. polovině 12. století hrad trpěl spory mezi českými a moravskými Přemyslovci. V té době se zde nacházela mincovna, v níž byly raženy mince znojemského údělného kní­žectví. Hrad byl rezidenčním sídlem moravských markrabí Konráda Oty a Vladislava Jindřicha, kteří hrad přestavěli do kamenné podoby a zpevnili silnými zdmi a netradiční osmibokou věží (tzv. Loupežnická věž, r. 1892 se zřítila). V době husitských bouří byl znojemský hrad pevnou oporou krále a později císaře Zikmunda Lucemburského, který zde v roce 1437 umírá. V letech 1529-1530 zde pobývala královna Marie, vdova po Ludvíku Jagelonském. Koncem 17. století byl již napůl v ruinách. Dekretem císaře Josefa I. z roku 1709 byla zadní část hradu věnována jako léno hrabatům z Deblína.

Později byl význam hradu spíše regionální, v 18. století byl přestavěn na barokní zámek. Přední část hradu s rotundou, Loupežnickou věží a maštalemi koupili znojemští měšťané, kteří zde v roce 1720 založili pivovar. Když v roce 1784 zemřel hrabě Josef z Deblína, poslední majitel panství, připadl zámek císaři. Inventář byl záhy rozprodán a prázdná zámecká budova pak po celé 19. století sloužila jako občasná kasárna a vojenský špitál. Od roku 1910 byla budova v majetku města využívána pro muzejní účely.

V současné době interiéry hradu představují život raně novověké společnosti prezentací historického nábytku ze sbírek muzea. Návštěvníci zde tak mohou nahlédnout do pánského salónku s cennými předměty orientálního umění či salónku dámského s bohatě zdobeným rokokovým zrcadlem. Empírovému hudebnímu salónu vévodí klavír s loveckou scénou nad klaviaturou vyrobený ve vídeňské dílně Johanna Ehrlicha z 2. čtvrtiny 19. století.

Další působivou místností hradu je tzv. deblínská kaple s nástropními malbami Jana Michaela Fissého, který svými malbami vyzdobil také sál předků.

Po více než 20 letech se do kaple vrátil v původní zrekonstruované podobě barokní oltář s dvojicí andělů. Tyto adorující andělé vytvořil ve 40. letech 18. století známý barokní sochař Jiří Antonín Heinz původně pro kostel Nanebevzetí Panny Marie při sdruženém klášteře minoritů a klarisek. Na odlišnosti života vrchnostenské společnosti a jejich poddaných pak upozorňuje tzv. selská jizba vybavená lidovým nábytkem.

Krom historického nábytku je jedna z hradních místností věnována dílu znojemského sochaře Hugo Lederera (1871 – 1940) či grafikám Josefa Dorého (1805 – 1878). V císařském sále si pak můžete prohlédnout galerii habsburských panovníků, která dříve zdobila velký zasedací sál znojemské radnice. O dřívější podobě města Znojma vypovídá veduta města z roku 1688 připomínající i dávno zaniklé architektonické památky.

Po vyčerpávajícím výkladu jsme se rozloučili s paní průvodkyní a poděkovali ji za velice milí přístup.

Poté jsme se vydali do města, abychom našli restauraci, ve které si dáme něco dobrého na oběd. Na Horním náměstí jsme objevili Českou restauraci, která byla bezbariérová. Usadili jsme se na venku na zahrádce restaurace.

Po příchodu servírky si všichni objednali limonádu a někteří z nás i malé pivo. Při výběru jídel z jídelního lístku jsme dostali chuť na řízek a bramborový salát a také na hranolky. Jídlo bylo výborné. Dali jsme si také kávu a povídali si o dnešním zážitku z návštěvy hradu.

Vypili jsme kávu, zaplatili a vydali se k autu, které bylo zaparkované na parkovišti J. Palacha.

Nastoupili jsme do auta a unaveni, ale spokojeni, jsme se odpoledne vrátili do Domova.

Byl to nezapomenutelný zážitek.